Optimismus není vždy výhra. V čem pesimisté překvapivě excelují

V populárních textech o psychologii se často zdůrazňuje, jak moc nám prospívá pozitivní přístup. Optimisté bývají popisováni jako lidé, kteří žijí zdravěji, méně se stresují a život jim plyne lehčeji. Z toho by se mohlo zdát, že pesimisté jsou zkrátka v nevýhodě a jejich nastavení jim jen komplikuje život.

Jenže lidská psychika je složitější. A i když výzkumy skutečně ukazují, že pesimistické ladění souvisí s vyšší mírou stresu, horší životosprávou nebo větším rizikem depresí, neznamená to, že pesimismus nemá žádné světlé stránky. V určitých situacích může být dokonce velmi užitečný.

Tomu, jak optimismus ovlivňuje naše zdraví a chování, jsem se věnovala v samostatném článku, na který zde navazuji.

Když je opatrnost výhodou

Přílišné spoléhání na pozitivní výsledek může člověka svádět k tomu, aby přehlížel varovné signály nebo přecenil své schopnosti. Optimisté mají tendenci věřit, že „to dobře dopadne“, a někdy kvůli tomu riskují víc, než je zdrávo.

Pesimističtější lidé naopak:

počítají s možností komplikací,
méně podléhají iluzi neporazitelnosti,
bývají pozornější k detailům,
a v rizikových situacích reagují obezřetněji.

To se může projevit v běžném životě i ve zdraví. Výzkumy ukazují, že optimisté častěji podceňují zdravotní rizika a mají větší sklon k riskantnímu chování — například v oblasti sexuality nebo životního stylu. Pesimisté naopak mívají realističtější odhad toho, co jim může uškodit, a díky tomu se lépe chrání.

Realistický pohled jako prevence deziluze

Když člověk očekává jen to nejlepší, může být skutečnost krutým překvapením. Pesimisté mají v tomto směru výhodu: jejich očekávání bývají střízlivější, a proto je méně pravděpodobné, že je nepříjemná situace úplně vyvede z rovnováhy.

Jejich „odolnost vůči iluzím“ znamená, že:

méně propadají šoku, když se věci nevyvíjejí ideálně,
rychleji se adaptují na realitu,
a lépe zvládají náročné události, protože je tolik neidealizují.

Optimistický filtr může být v krizových situacích paradoxně zrádný — člověk se snaží vidět věci v lepším světle, než jaké skutečně jsou, a tím si může ztížit orientaci i rozhodování.

Defenzivní pesimismus: strategie, která podporuje výkon

Psycholog Edward C. Chang upozornil na zajímavý jev: u některých skupin lidí se pesimistické očekávání udržuje právě proto, že má pozitivní funkci. Například u části asijských Američanů funguje pesimismus jako způsob, jak získat pocit kontroly nad nejistou budoucností. Když si představí možné komplikace, paradoxně se cítí jistěji — protože vědí, na co se připravit.

Tento přístup se označuje jako defenzivní pesimismus.
Jeho podstata spočívá v tom, že:

člověk očekává horší varianty,
promýšlí různé scénáře,
připravuje se na ně,
a díky tomu jedná aktivně a zodpovědně.

Tuto strategii často využívají lidé, kteří míří vysoko a chtějí podat co nejlepší výkon. V profesích, kde je potřeba promýšlet rizika, vyjednávat nebo argumentovat, může být defenzivní pesimismus velkou výhodou. Pomáhá totiž k důkladné přípravě a k tomu, aby člověk nic nepodcenil.

Je však důležité, aby pesimistické představy člověka neparalyzovaly. Defenzivní pesimismus funguje jen tehdy, když slouží jako motivace k akci, ne jako důvod k ústupu.

Menší očekávání, menší zklamání

Pesimismus může chránit i v oblasti emocí. Když si člověk vytváří příliš růžové představy, realita je často nemilosrdně srazí. Příklad z běžného života: těšíte se na první schůzku s někým, kdo na fotkách působí skvěle. V hlavě si vytvoříte scénář ideálního večera — a pak zjistíte, že si vůbec nerozumíte.

Čím větší očekávání, tím větší pád.

Pesimističtější přístup funguje opačně:
když člověk neočekává nic zvláštního, může být příjemně překvapen. A pokud se věci nevyvinou dobře, není to tak bolestivé.

Kdo má k pesimismu blízko

Výzkum Ivana Sarmányho Schullera a Imricha Ruisela ukázal, že vyšší míra pesimismu se často pojí s osobnostmi, které jsou:

klidné,
rezervované,
analytické,
orientované na logiku a strukturu.

Takoví lidé se dobře uplatňují v profesích, kde je potřeba trpělivost, přesnost a schopnost promýšlet problémy do hloubky — například ve vědě, matematice, analýze rizik nebo výzkumu. Jejich sklon k opatrnosti a kritickému myšlení je v těchto oblastech spíše výhodou než překážkou.

Závěr

Pesimismus není jen negativní životní postoj. V mnoha situacích může být adaptivní, chránit před riziky, podporovat důkladnou přípravu a tlumit zklamání. Stejně jako optimismus má své limity, ale i své silné stránky.

Nejde o to být „optimista“ nebo „pesimista“.
Jde o to umět využít oba přístupy podle toho, co si situace žádá.

Zdroje:

Carver, Ch. S., Scheier, M. F. (2002). Optimism. In C. R. Snyder, S. J. Lopez (Eds.), Handbook of positive psychology (pp. 231–243). New York: Oxford University Press.
Čierňava, R., Sarmány Schuller, I. (1997). Optimismus a zdravie. In I. Sarmány Schuller, M. Košč, E. Jaššová (Eds.), Člověk na počiatku nového tisícročia, Zborník príspevkov medzinárodnej konferencie „Psychologické dni“, s. 66–70. Bratislava: SPS.
Chang, E. C. (2002). Cultural influences on optimism and pessimism: differences in western and eastern construals of the self. In E. C. Chang (Ed.), Optimism & pessimism: implications for theory, research, and practise (pp. 257–280). Washington, DC: American Psychological Association.
Sarmány Schuller, I., Ruisel, I. (1996). Optimizmus a arousabilita vo vzťahu k indikátorom osobnosti (Mayers‑Briggs). In M. Košč, I. Sarmány Schuller, E. Brozmanová (Eds.), Retrospektíva, realita a perspektíva psychológie na Slovensku, Zborník 8. zjazdu SPS, s. 419–422. Bratislava: