Léčba narcistické poruchy osobnosti psychoterapií: Je uzdravení narcistů možné?

V praxi se setkávám s názorem lidí, kteří tvrdí, že narcista nikdy k psychologovi nepůjde a že narcismus nelze vyléčit. Tento názor se traduje mezi oběťmi narcistického zneužívání, tedy mezi oběťmi převážně maligních narcistů. I přesto se spousta obětí narcistických vztahů stále dokola ptá, jestli se přece jen  s tím něco nedá dělat. Ráda bych se k tomuto tématu vyjádřila trochu podrobněji.

Pojďme si nejdřív definovat narcismus. Narcistická porucha osobnosti patří mezi tzv. poruchy osobnosti a vyznačuje se grandiózním smýšlením, potřebou obdivu a nedostatkem empatie. Narcisté také psychicky zneužívají druhé lidi. Tato porucha může mít negativní dopad nejen na mezilidské vztahy, ale i na psychickou pohodu jedince. Narcistická porucha osobnosti je poměrně vzácná (za dob mých studií na VŠ jsme se učili, že jí trpí 1 % populace – och, jaká to demagogie!) Současné výzkumy uvádí rozličné hodnoty prevalence narcistické poruchy osobnosti v populaci (od 0 po 6,2 % jedinců s touto poruchou v běžné populaci), avšak narcistické rysy má mnohem větší procento populace (uvádí se až kolem 20 %! v běžné populaci a v hodně vyspělých státech to může být až dokonce 24 % populace). Člověk, který nedosahuje poruchy osobnosti, ale má narcistické rysy, se označuje za narcistu.

Diagnostický manuál (DSM‑V) uvádí následující rysy narcistů:

  1. Přehnaný pocit vlastní důležitosti
  2. Fantazie o neomezeném úspěchu, moci, kráse nebo ideální lásce
  3. Víra ve vlastní jedinečnost
  4. Potřeba bezvýhradného obdivu
  5. Pocit nároku na zvláštní zacházení
  6. Využívání druhých k dosažení vlastních cílů
  7. Nedostatek empatie
  8. Závist vůči ostatním nebo přesvědčení, že ostatní závidí jemu
  9. Arogantní a povýšené chování

Ne každý narcista má všechny tyto charakteristiky (pro stanovení narcistické poruchy osobnosti jich musí vykazovat alespoň 5). Záleží tedy na tom, jak moc je tato porucha u jedince rozvinutá. Jednou z klíčových otázek je, zda je možné tuto poruchu léčit, a pokud ano, jak efektivní může být psychoterapie.

Už Sigmund Freud tvrdil, že narcismus léčit není možné, protože narcis nevytváří vztah s terapeutem, tedy žádný terapeutický přenos. Podle jeho následovníka, Heinze Kohuta, narcista v terapii přenos vytváří, ale tento přenos je specifický a typický pouze u jedinců s touto poruchou osobnosti. Jedná se o 3 typy přenosů, a to: 

1. zrcadlící (kdy narcista vyžaduje potvrzení své hodnoty od terapeuta)

2. idealizující (narcista vnímá svého terapeuta nepřiměřeně pozitivně – dodává si tím pocit vlastní hodnoty)

3. twinship (blíženecký) přenos (“já a můj úžasný terapeut jsme si velmi blízko a sdílím s ním tedy i jeho hodnotu”)


Co si z toho odnést za závěr?

Těžké formy narcismu léčitelné nejsou. Narcistická porucha osobnosti a narcismus není léčitelný a vyléčitelný. Tedy jinými slovy, nemůžeme od narcisty čekat, že chování vůči nám natrvalo změní (a toto zejména zdůrazňuji obětem narcistického zneužívání, které doufají v zázrak či změnu chování narcisty).


A co myslíte: navštíví narcista dobrovolně psychologa či terapeuta?

Jedinec s těžkou formou narcismu pravděpodobně do terapie vůbec nevstoupí, bylo by to totiž v kolizi s jeho pocitem nadřazenosti.

Existují názory, že je možné určitým způsobem korigovat narcistické chování a jeho vzory při dlouhodobé terapii v řádu (jednotek až desítek) let. S tímto názorem bych však byla opatrná.

I přesto však řada narcistů do terapie vstupuje a dochází do ní i dlouhodobě. A dokonce po dlouhodobé léčbě (v řádu let) se cítí lépe a jsou v životě spokojenější. Jejich zakázka však není to, aby neubližovali ostatním, či aby se vyléčili ze své poruchy, ale protože chtějí zlepšit kvalitu svého života. Tedy nevstupují do terapie kvůli své narcistické poruše osobnosti, ale např. kvůli depresím, úzkostem, problémem ve vztazích nebo pracovním konfliktům, kdy mohou mít pocit, že mu okolí ubližuje nebo že je nepochopený.

Možné terapeutické zakázky narcisty mohou být například následující:

  1. Zlepšení vztahů – Narcista může chtít „napravit“ vztahy, ale často očekává, že terapeut mu pomůže změnit chování druhých, nikoli jeho vlastní.
  2. Zvýšení sebevědomí – Paradoxně, i když narcista působí sebejistě, může mít hluboké vnitřní pochybnosti a hledat potvrzení své hodnoty.
  3. Řešení pracovních problémů – Může mít konflikty s kolegy nebo nadřízenými a chtít se naučit, jak lépe „manipulovat“ situacemi.
  4. Zvládání stresu – Pokud se narcista cítí pod tlakem, může hledat způsoby, jak se s tím vyrovnat, aniž by musel měnit své základní vzorce chování.
  5. Získání kontroly nad emocemi – Může mít problém s hněvem nebo frustrací a chtít se naučit, jak je lépe regulovat.

Výzvy a limity takovéto léčby mohu být tyto:

  • Sebereflexe: Lidé s narcistickou poruchou osobnosti často popírají, že mají problém, což může být hlavní překážkou k efektivní terapii.
  • Dlouhodobost: Proces léčby je často dlouhodobý a vyžaduje trpělivost a závazek ze strany klienta.
  • Odpor k terapii: Jedinci s narcistickou poruchou mohou terapii odmítat, protože to koliduje s jejich pocitem nadřazenosti.


Narcista, pokud vstoupí do terapie, tak do ní nevstupuje z důvodu, že by chtěl změnit sebe, ale protože chce změnit okolí a mít nad ním kontrolu. V žádném případě není možné očekávat vyléčení z narcistické poruchy osobnosti. Je možné však v terapii dosáhnout například určitého zlepšení v mezilidských vztazích, dosažení větší psychické stability nebo zvládání emocí. Klíčovým faktorem je však ochota jedince připustit si potřebu změny a aktivně na ní pracovat.


::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

LÉČBA NARCISTICKÉ PORUCHY OSOBNOSTI PSYCHOTERAPIÍ: JE UZDRAVENÍ NARCISTŮ MOŽNÉ?

Autorka: Michaela Cyprichová, psycholožka a terapeutka